Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z historie

20. 10. 2010

Z historie

 

 

     V severozápadní části města Žlutic při tak zvaném Zámeckém dvoru stávala tvrz, později zámek, který r. 1761 skrze hrom zničen. Když pak se zříceniny sesuly, zbyl z tohoto stavení vysoký kopec kamení a rumu, na jehož severní a západní straně byl příkop, několik suchých a podzemních sklepů a zbytky brány, jejíž vroubení bylo ozdobně přitesáno. Před tím tu stávalo vysoké stavení o dvou poschodích, cihelnou střechou kryté.

     Nevelký kus odtud k severozápadu byla bašta, totiž pahrbek podkovovitý, příkope a náspem otočený, která zřízena byla k obraně tvrze a jako její opevnění. Říká se jí dosud Mazanec.

     Naproti městu přes řeku vypíná se vysoko skalnatá homole, na níž stával hrad Nevděk. Hrad býval základu oválního a mocným náspem a příkopem otočen, ale kromě toho byl ještě jeden násep na slabší straně. Pod hradem byl odstavec nižší, aby nepřítel hned k bráně vniknouti nemohl a pod ní na místě nižším a pro obránce výhodném byl zdržován.

     Jako ves patřívali Žlutice klášteru Kladrubskému, později se dostaly rodině Boršů z Oseka. Od nich tuším městečko vysazeno a vystavěno. Boreš r. 1375mnoho pro Žlutice učinil. Založil svoje kaplanství a obci Žlutické udělil Chebské právo. Zemřel okolo r. 1385 zůstali dva syny, starší a mladší. Od r. 1393 poroučel tu nějaký čas starší Boreš sám. Téhož roku udělil dvory Štutov a Pechov Petrovi Kováři ze Strhař v manství a v letech 1395-6 podával kněží ke kaplanstvím. Od r. 1403 zase mladší Boreš s ním vládl. Boreš mladší pak postoupil téhož roku právo podací kostela zdejšího bratru staršímu.

     Boreš starší založil r. 1406 nový oltář ve Žlutickém kostele, ale téhož roku připomíná se i Vilém z Nečtin jako držitel části Žlutic a s bratrem svým Janem zapsal sestrám Elišce a Barboře plat na svém statku Žlutickém. Ti dva bratři pak se připomínají vedle Borše staršího jako páni Žlutičtí až do let 1412-3.

     Když r. 1421 německé vojsko do Čech vtrhlo, Žlutice od něho bez odporu obsazeny, poněvadž pán katolickým přál. Pražané sice r, 1422 o velkonocích města Žlutic dobyli, ale poněvadž je lidem neosadili, zůstali tu katolické řády v platnosti, tak že r. 1424 k oltářům zdejším katoličtí kněží podáváni.

     Žlutice se měli dostat Markétě ze Šternberka, ale Jakoubek ze Vřesovic, straník kališníkův, oponoval Žlutice neznámým způsobem a lidem svým je osadil. Avšak věci se zase obrátily, když r. 1427strojena nový výprava do Čech. Němci vnikše do Čech oponovali Žlutice, odkudž lidé Jakoubkovi pro strach velkého vojska ustoupili. Aleš ze Šternberka, příbuzný Markétin, vtrhl pak s ní do Žlutic a ona svolavši obec přikázala jim, aby Alešovi slíbili člověčenství, což také učinili. Markéta pak byla paní zde ještě r. 1428, kdež 18. června držitelům Štutova a Pechova manský jich list Borše staršího potvrdila. Proč však téhož roku 30. září Oldřich a Purkart z Čichalova se patrony kostela zdejšího nazývají, neumíme vysvětliti. Markéta prodala potom Žlutice Jakoubkovi ze Vřesovic a synům jeho a po její smrti r. 1431 Aleš vydal kupci list, že mu v tom nebude překážeti.

     Jakoubek bydlíval na zdejší tvrzi, když r. 1433 v čas velkonoční poslové Čeští a s nimi spolu poslové sboru Basilejského do Čech vysláni přijeli a hranice 30. dubna překročili, Jakoubek přijal je na Žluticích slavnou hostinou a provedl je odtud až do Prahy, kam se dostali 8. května. Tam poslové Basilejští zůstavše qž do 11. července, opustili Prahu a s nimi šli noví poslové Pražští. Až do Žlutic dali jim průvod Jan Velvar Pražský a jeden hejtman Táborský, odtud pokázal je v ochranu Jakoubek a doprovodil do Chebu dne 15. července. Následujícího roku (1434) Jakoubek potvrdil svobody města Žlutic a r. 1435 dovolil jim proti jistému platu svobodný trh v soli.

     Jakoubek hleděl si panství Žlutické všemožným způsobem zachovati. Město chtěl opevniti pevnostmi nevídanými, proto okolo r. 1446rozmetal dvůr v Semtěši a kamením zdělal nový hrad nad Žluticemi. Byl malý, ale pevný. Říkávalo se mu ze začátku Nový hrad, ale později se ujal název Nevděk. Na druhé straně nad městem vystavěl baštu nad nivou, které se říkalo Mazanec a tak se i baště později říkávalo. Aby měl právní držení pojištěné, koupil si r. 1454 od Borše Hrábě z Oseka všechno jeho právo, které měn na vyplacení Žlutic po předcích., a na králi Ladislavovi vyprosil si r. 1455 všechny odúmrti, které by mu po komkoliv na Žlutickém zboží přináležely. U Žlutic založil dvoje předměstí, jedno Chudobice na farářství a druhé řečené Kralovice. Jakoubek zemřel r. 1462 zústaviv statky své synu Janovi, jenž je již od mnohých let s otcem spravoval. Roku 1467 dal Žlutickým výsadu na spravedlivou míru a trestání cizoložstva. A protože synové jeho Jaroš, Ilburk, Jakub, Jindřich a Jan byli, kromě nejmladšího Jana, již hodně při letech, postoupil jim zboží svá Kostomlaty, Kyšperk, Dlažim, Toužim a Bukovinu s mnohými vesnicemi, kteréž se téhož roku rozdělili. Při tomto rozdílu Obdržel Jan, syn nejmladší, zboží Toužimské a Bukovinskéa když otec jeho r. 1476 zemřel, zdědil také panství Žlutické a držel také nějaké zboží zápisné od hradu Kyšperka, poněvadž král Vladislav všechny listy na zboří Kyšperské svědčící potvrdil r. 1478 Jarošovi Kyšperskému a Janovi, bratru jeho. Jan stal se praotcem větve Žlutických ze Vřesovic.

     Jan získal r. 1478 u krále Vladislava městu svému Žlutickému nadání na druhý výroční trh na den sv. Šimona a Judy a trh téhodní na každý úterek a potvrdil r. 1489 témuž městu list Boršův. Manželku měl v druhém loži Johanku z Kolovrat, jíž zapsal plat na městě Žluticích. Když pak několik let potom zemřel, táž manželka jeho zapsala věno své r. 1495 Elišce z Cítova, dceři své, Janovi synu svému, Jindřichovi bratru svému, Jaroslavovi strýci svému a Johance z Všesovic, pastorkyni své. Řečený Jan z Vřesovic při smrti otce svého pocházel z druhého lože. Roku 1508 pojal Jan k manželství Lidmilu z Lipé. Roku 1511 potvrdil obci právo nápadní.

     Dosud bylo Žluticko  zbožím manským koruny České, však král Vladislav na prosbu Janovi zboží to se třemi hrady a mnohými vesnicemi r. 1515 z manství propustil. Jan prodal panství Žlutické r. 1537 purkrabí Míšeňskému, Jindřichovi z Plavna za 12800 kop. Jindřich zemřel 19. května r. 1554, zůstaviv vdovu Markétu a syny Jindřicha VI. a Jindřicha VII.

     Markéta ze Salmu, vdova Jindřichova, zdržovala se potom ve Žluticích, které jí za sídlo vdovské vykázány byly, s četným svým komonstvem a dvořanstvem, složeném nejvíce z Němců, čímž nemálo přispěla k rozšíření jazyka německého ve městě. Starší z bratrů ženat byl s Dorotou Kateřinou markrabínkou Braniborskou, která společně se svou tchyní Markétou r. 1558 veliký a skvostný kancionál Žlutický Janem Táborským z Klokotské  hory zhotoviti kázala. Jindřich VI. Zemřel r. 1568 bezdětný. Nedlouho před svou smrtí prodal panství Žlutické se zámkem, dvěma pustými zámky a vším příslušenstvím Bohuslavovi Felixovi Hasišteinskému z Lobkovic za 15500 kop grošů Česk. Bohuslav držel Žlutice jen krátký čas a prodal Žlutice 15. září r. 1572 Janovi staršímu Popelovi z Lobkovic, který se Žluticemi spojil zboží Hrádku Prohořského. Oboje panství pak prodal 14. července 1575 Jiříkovi Kokořovi z Kokořova na Šťáhlavech a Všerubech za 33000 kop grošů Česk. a od těch dob až do naši paměti zůstali Kokořovci v držení pozemského panství Žlutického.



 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA