Žlutické podzemí
Téměř pod celým náměstím a jeho okolím jsou rozsáhlé podzemní chodby a sklepy. Sklepy byly budovány k uskladnění potravin i piva, ale také jako bezpečný úkryt pro lidi a majetek v případě nebezpečí. Zpravidla jsou dvoupodlažní. První podzemní patro je postaveno z kamenného zdiva a druhé patro je vytesáno ve skále. V našem případě ve svoru. Stáří sklepů je různé. Od středověkých gotických až po sklepy z předminulého století.
S podzemními prostory zacházeli občané někdy jako s místy, kde lze uložit harampádí i popel a zbytky ze stavební činnosti.
To však nešlo dělat do nekonečna. Zkušenosti jiných historických měst (Jihlava, Domažlice) ukazovaly, že je nutné zajistit bezpečnost komunikací, dopravy i historických center měst. Také se ukazovalo, že tyto prostory nelze zasypat či zabetonovat, ale že je nutné je stavebně upravit.
Projekt průzkumu žlutického podzemí zpracovali pracovníci Geoindustrie Praha. Od roku 1974 se začaly prostory vyklízet pro další odborníky – měřiče, geology a pracovníky památkové péče. Postupně byly prohlédnuty prostory okolo náměstí, v ulici Obránců míru, ale i v Purkyňově ulici a jinde.
První práce byly provedeny na jižní straně náměstí (č.p. 156), kde bylo zjištěno znečištění podzemních vod naftou z dnes již bývalé čerpací stanice pohonných hmot na náměstí. I tato malá ropná havárie přispěla k vybudování stanice mimo městskou zástavbu.
Hlavní pozornost provádějícího závodu (Geoindustria Stříbro) byla však soustředěna na severní a východní část náměstí. Některé prostory, zvlášť ty vyražené v rostlé skále, byly zvětralé natolik, že musely být nejdříve důkladně provizorně vydřeveny.
Pak se již postupovalo krok za krokem, metr za metrem v zabezpečovacích pracích. Pokud byl sklep vyzděný, bylo používáno tzv. hloubkové spárování, kterým byla nahrazena původní zvětralá malta. Po spárování bylo zdivo dodatečně zpevněno injektáží.
Ve druhých suterénech, aby se zamezilo dalšímu zvětrávání, byla provedena tzv. penetrace kamene. To je zpevnění pomocí speciálních pryskyřic. Tam, kde byly celé úseky bočních stěn i stropů zřícené, musela být udělána ztužující železobetonová skořepina. Tímto způsobem byl zabezpečen hlavně sklep, který celou svou šíří zabíhá pod plochu náměstí v místech, kde je komunikace nad poštou. Nadloží tohoto sklepa tvoří asi
Práce léta pokračovaly a mohlo se začít uvažovat o využití těchto prostor. Po delších úvahách zvítězila myšlenka věnovat toto historické podzemí městskému kulturnímu životu. V části jsou umístěny sochy, které byly na území města. Zde našly útočiště před zloději a vandaly.
V největším sklepě ( na plánku číslo 5 ) začaly v roce 1983 bývalé podniky Zemědělský stavební závod, elektrikáři Okresního stavebního podniku Karlovy Vary a montéři podniku Výstavnictví Praha, připravovat prostory pro divadlo malých forem.
Celá soustava je prohlídkovou trasou místního muzea. Neměli byste se také přijít podívat na tyto ojedinělé památkové objekty ?
V podzemí Žlutic se pracovalo na více místech. Někdy současně, někdy postupně podle kapacity dodavatelského podniku (Geoindustria Stříbro) a hlavně podle množství finančních prostředků, které na sanaci podzemí město dostalo.
Někdy v roce 1977 se dostalo i na úpravy prostor pod muzeem (č.p. 1). Celý tento prostor dvoupatrových sklepů byl po léta zatopen vodou. Když jsem se někdy počátkem 70. let byl v těchto sklepech podívat, byl ve spodním sklepě snad metr vody. Voda samozřejmě vzlínala do celé budovy i do sousední radnice.
Když byla voda vyčerpána, zjistilo se, že sklepy jsou poměrně ve slušném stavu. Tak se prováděly všechny asanační práce, o kterých jsme již psali, a voda se stále odčerpávala z vyhloubené studánky. To však nebylo dlouhodobé řešení.
Projektanti přišli s nápadem, propojit tyto sklepy s původním odvodňovacím systémem, který ve středověku plnil svou funkci pod městem. Bylo nutno vyrazit dodatečnou chodbu ve skále v délce 13,5 metru asi 8 metrů pod vozovkou v Karlovarské ulici od muzea pod budovu policie. Skála byla v této hloubce velmi kvalitní, takže dělníci (nebo lépe skoro horníci) museli použít nejen sbíječky, ale také částečně odstřely. Po propojení teče voda do hlavní chodby, která pochází od bývalého zámku, pod náměstí. V podzemí muzea zbyla malá studánka, kam návštěvníci házejí drobné mince pro štěstí.
Podzemí bylo využito pro prezentaci pozoruhodných nálezů z období pravěku z blízkého okolí. Byly zde nálezy z rozsáhlého pohřebiště na Hrádku u Manětína, (prováděl Archeologický ústav Československé akademie věd) i nálezy z katastru obce Brdo u Manětína z tak zvané knovízské kultury (mladší doba bronzová 12. – 10. století před naším letopočtem).
Problémy s podzemím však nebraly konce. Dělaly starosti v minulosti a budou dělat starost i mnoha dalším radním.
Ve sklepě pod základní uměleckou školou začaly praskat zdi. Podzemní radar objevil prostory pod školou i na Malém náměstí. Pod školou byla nalezena zasypaná studna, která se musela znovu vyzdít, a pod náměstím byl sklep, se kterým si projektanti nevěděli rady. Nakonec se proti všem svým zásadám rozhodli sklep odvodnit, zasypat a tlakovou injektáží betonovou směsí úplně uzavřít.
V Purkyňově ulici sanovali dvoupatrové sklepy pod stavbou bývalé prodejny zeleniny. Pod obchodním domem Vladař dělali pracovníci Geoindustrie injektáž původních sklepů pod zbouranými domy.
Od poloviny 80. let se prováděly úpravy v ulici Obránců míru. Tam jsou rozsáhlé podzemní prostory většinou dvoupatrové. Komunikaci bylo nutno zabezpečit opěrnými zdmi v podzemí. Další úpravy se dělaly pro účely tehdejší civilní obrany. Velké starosti byly s domem č. p. 65 v ulici Obránců míru. Polovina domu se propadla do dvoupatrových sklepů, kde probíhala oprava. Bylo to však v neděli, kdy se v podzemí nepracovalo a také majitel objektu byl mimo dům. Všechno, co se propadlo, muselo být vyhrabáno a sklepy vyčištěny. Část domu nad těmito sklepy se již neobnovila.
Podzemí města bylo budováno celá staletí. Jeho zpřístupnění a oprava probíhá jen asi třetinu století. Do dnešního dne například hydrologové nezjistili, kde ve spodní části města ústí původní středověká kanalizace. Těch neznámých je však ještě mnohem víc.
Autor: Jiří Svoboda
Zdroj: Žlutický zpravodaj